Paulo Coelho

   Jaká je to síla, která nás odvrací od pohodlí známého a nutí nás přijímat nové výzvy, i když víme, že všechna sláva tohoto světa je pomíjivá ?  Věřím, že tento impuls můžeme nazvat hledáním smyslu života. 

V tomto životě se žádné definitivní odpovědi nedočkáme - ale že nakonec, v okamžiku, kdy staneme před tváří Stvořitele, pochopíme všechny příležitosti, které nám život nabízel. 

Každý den nám Bůh dává

stejně jako sluneční jas i okamžik,

kdy je možné změnit všechno, co nás činí nešťastnými.

Ten kouzelný okamžik nastává, když ,,ano" a ,,ne"

mohou změnit celou naši existenci.

Každý den zkoušíme předstírat,

že jsme si toho okamžiku nevšimli, že neexistuje,

že dnešek je stejný jako včerejšek a zítra to bude zase totéž.

Ale každý, kdo se na svůj den pořádně soustředí,

může ten tajemný okamžik objevit.

Může se skrývat ve chvíli, kdy ráno strčíme klíč do dveří,

nebo v tichu, které zavládne po večeři, v tisíci a jedné věci,

které nám připadají stejné.

Ale k těmto okamžikům dochází.

Když člověk kráčí po cestě víry s upřímností,

získá schopnost přiblížit se Bohu a dokáže konat zázraky.

Svému srdci nikdo neunikne.

Proto je lepší naslouchat, co říká,

aby nikdy nedošlo k ráně,

kterou nečekáš.

Na tomhle světě je vždycky jeden člověk,

který na druhého čeká, ať už uprostřed pouště,

nebo ve velkém městě.

A když se tito dva lidé sejdou a jejich oči se střetnou,

minulost i budoucnost pozbude významu

a zůstane jenom tenhle okamžik naprosté jistoty,

že všechno pod sluncem napsala stejná Ruka, Ruka,

která probouzí Lásku,

a že ta stvořila spřízněnou duši pro každého,

kdo pod tímto sluncem pracuje, odpočívá a hledá poklady.

Bez toho by naše lidské sny postrádaly smysl.

Život vždy čeká, až dojde k několika krizím,

než se před námi odhalí v celé své nádheře.