Modlitba je silnější než atomová bomba !

   Jak je ten svět malý... a přitom obrovský...

   Je to asi dva týdny co sem sa vrátila s Paprskama z turné po východním Slovensku a Ukrajině.

   O víkendu sme tu měli pouť. Naš dřevěný kostel, zasvěcený Panně Marii Sněžné, si už dlúho nepamatuje takú početnú návštěvu =o)

   Je to možná aj díky o. Jaroslavovi, faráři naší farnosti. Pozval na pouť jedneho otca (jehož jméno mi bohužel nezostalo v paměti) z východního Slovenska z města Snina (Paprsky určitě nezapomenú na Sninský Kameň, málem sem tam přišla v lese o život =o))

   Všecko sa mi na té mši vrátilo. Vzpomínky a zážitky z turné. Po mši za mnú dokonce přišel. Poznal mňa, že su z Paprskú...byl na našem koncertě v Košicách. Chválil a děkoval .... já též děkuju veľa vďaka otče =o) 

   Kázání začal a ukončil Pannou Marii Bohorodičkou... ale hlavní myšlenkou byla modlitba. Mluvil o konci II. světové války, o Hirošimě a atomové bombě. Četl svědectví jednoho misionáře, který přežil. Psal, že spolu se třemi dalšími misionáři bydleli a pracovali jen 1 a půl km od dopadu bomby. Když bomba dopadla, všude byla tma a plno prachu. Tlaková vlna s nima mrštila o stěny domu. Pak nastalo strašné ticho. Ticho, které sa nedalo vydržet. Nebylo na krok vidět. Později, když vyšli ven, zjistili, že je všechno srovnáno se zemí a nikdo nepřežil. Pouze jejich dům zostal stát.

   Toti 4 lidé sa dožili velmi vysokého věku, nebyli ozářeni a nenesli z teho všeho žádné následky i přesto, že byli skoro v centru dopadu. Jako vysvětlení uvedli, že sa každý den modlili růženec. Věří, že modlitba je zachránila. Modlitba je silnější než atomová bomba !